USS LEXINGTON CV-2
(1925)

Letadlová loď US NAVY

Třída: Lexington

Přezdívky           „Lady Lex“ nebo „Grey Lady“

Loděnice                    Bethlehem Steel Corp., Fore River, Quincy, Massachusetts

Založení kýlu              8. ledna 1921 jako bitevní křižník CC-1

Změna konstrukc       1. července 1922 na letadlovou loď CV-2

Spuštění na v             3. října 1925

Zařazena do služby    14. prosince 1927

Konečný osud             potopena 8. května 1942 během bitvy v Korálovém moři, vrak lodi leží na 15°20′S 155°30′E

Vyřazena ze služby     24. června 1942

Délka celková             270,7 m

Délka na čáře ponoru  259,1 m

Délka letové paluby    264 m

Šířka                          32,3 m

Šírka na čáře ponoru   27,4 m

Šířka letové paluby      32,28 m

Ponor                         7,4 m

Ponor maximální         9,7 m

Výtlak prázdný           37 000 t

Výtlak maximální        48 500 t

Pohon

Kapacita paliva 6 795 tun topného oleje nebo nafty;

Šestnáct trubkových kotlů Yarrow;

Čtyři parní turbogenerátory General Electric, celkový výkon 140 800 kW (188 800 hp);

Dva elektromotory po 16 800 kW (22 500 hp);

Čtyři čtyřlisté šrouby Ø 4,572 m;

Jedno kormidlo;

Maximální rychlost 33 uzlů (61 km/h);

Rychlost 64 km/h se uvádí jako rekordní;

Dosah 9 490 nm (17 500 km) při 15 uzlech.

Pancéřování

Pás 161,5 x 2,8 m       178 – 127 mm

1. Letová paluba          24,5 mm

2. Hangárová paluba    19 - 51 mm

3. Pancéřová paluba     89 mm

Přepážky                     127 - 178 mm

Torpédové přepážky    10 – 19 mm

Střelecké věže             19 mm

Můstek                        51 – 57 mm

Stožáry (dolní části)     20 mm

Výzbroj

8 kanonů 203 mm, 8“/55 Mk 9, po 2 ve 4 věžích, do března 1942;

12 protiletadlových (dále PL) kanonů 127 mm, 5“/25 Mk 10, do roku 1935;

2 šesterčata PL kanonů 76 mm, 3“/30, od 1929 do 1931 na věžích 203;

2 PL kanony 127 mm, 5“/50, od 1931 do října 1940 na věžích 203;

4 PL kanony 127 mm, 5“/50, od 1935 do října 1940 rohy na palubě;

6 PL kanonů 127 mm, 5“/50, od 1935 na zadní nástavbě;

6 PL kanonů 76 mm, 3“/50 Mk 10, od října 1940 rohy na palubě a na věžích 203;

3 PL kanony 76 mm, 3“/50 Mk 10, říjen-srpen 1941 provizorně na palubě nástavby;

3 čtyřčata PL kanonů 28 mm, 1.1“/75 Mk 1, od srpna 1941 na palubě nástavby;

7 čtyřčat PL kanonů 28 mm, 1.1“/75 Mk 1, od března 1942 místo věží 203;

6 PL kanonů Oerlikon 20 mm, od března 1942 nové plošiny na komíně;

12 PL kanonů Oerlikon 20 mm, od března 1942 na místo lodních člunů;

2 PL kanony Oerlikon 20 mm, od března 1942 na zádi můstku;

2 PL kanony Oerlikon 20 mm, od března 1942 na zádi.

Řízení palby a radarová výbava

6 elektrických generátorů po 750 kW (1 006 hp);

4 dálkoměry Mk 30 pro věže 203;

2 systémy řízení palby Mk 18;

4 systémy řízení palby Mk 19;

1 dalekohled s dálkoměrem (rozteč 6,1 m) na můstku;

Radar RCA CXAM-1, od čevna 1941.

Letadla

Standardně 63, maximálně 90 strojů: 18 stíhacích F2F-1; 18 bombardovacích F4B-4; 18 torpédových BG-1; 20 průzkumných SBU-1; 2 plovákové JF-1 nebo 3O2U-3. Sestava byla proměnlivá.

Jeden parní katapult;

Dva výtahy.

Posádka

2 791, z toho 1 940 námořníků a 851 leteckého personálu, stav k roku 1942.

Kapitáni

1927–1928       Albert Ware Marshall

1928–1930       Frank Dunn Berrien

1930–1932       Ernest Joseph King

1932–1934       Charles Adams Blakely

1934–1936       Arthur Byron Cook

1936–1937       Aubrey Wray Fitch

1937–1938       Leigh H. Noyes    

1938–1939       John Howard Hoover

1939–1940       Alva Douglas Bernhard

1940–1942       Frederick Carl Sherman

Stavba

Letadlová loď USS LEXINGTON nebyla první loď tohoto jména, celkově byla čtvrtá, ale rozhodně patřila mezi nejvýznamnější.

V průběhu Velké Války (1. sv.v.) padlo rozhodnutí postavit šest bitevních křižníků třídy Lexington. Stavby měly být zahájeny v roce 1916. K tomu však nedošlo, neboť byly upřednostněny jiné lodě. V letech 1920-21 byla zahájena stavba prvních dvou těchto bitevních křižníků. Po Washingtonské smlouvě podepsané 6. února 1922 byly práce zastaveny, LEXINGTON byl rozestavěný z 24,2%. Na základě britských zkušeností s novým typem lodí – letadlových, byly plány značně přepracovány. Po schválení nových plánů byla v červenci objednána přestavba na dvě letadlové lodě. LEXINGTON CV-2 stavěný ve Fore River Shipyard, Quincy, Massachusetts a SARATOGA CV-3 stavěná v loděnici v New Yorku.

Hlavní úpravy se týkaly vytvoření hangáru pro letadla o celkové ploše přes 3 100 čtverečních metrů a letové paluby. Kromě toho proběhla instalace výtahu s nosností 2,7 tun, který přepravoval letadlo na letovou palubu, katapultu, nádrží na letecké palivo a veškerého potřebného zázemí pro hangáry. Hmotnost lodi byla snížena o 4 000 tun odebráním zamýšlené výzbroje protileteckých kanonů, aby se nezměnil ponor, protitorpédový pás byl ponechán, protože už byl instalován a jeho odstranění by bylo příliš nákladné. Možná se může zdát, že stavba letadlové lodi probíhala relativně dlouho, ale je nutno říct, že v té době se jednalo o největší a teprve druhou v pořadí ze všech letadlových lodí v USA. Slavný YORKTOWN byl spuštěn na vodu až o víc než deset let později a ikonická ENTERPRISE dokonce ještě rok po YORKTOWN. Hodně věcí týkajících se stavby zkoušeli stavitelé metodou pokus omyl, proto se LEXINGTON dočkal tolika pozdějších úprav a přestaveb.

Předválečné nasazení a využití

Letadlová loď byla spuštěna 3. října 1925. Tehdy byla manželkou náměstka ministra námořnictva Theodora Douglas Robinsona pokřtěna jménem LEXINGTON na počest vítězství amerických kolonií proti britské nadvládě v bitvě u Lexingtonu v roce 1775.

Letadlová loď LEXINGTON byla 7. dubna 1928 převelena na západní pobřeží do San Pedra v Kalifornii, kde spadala pod západní námořní velení s tím, že se účastnila cvičení v Atlantském oceánu a Karibském moři. Protože byla teprve druhou v pořadí, potřebovalo si námořnictvo vyzkoušet využití letadlových lodí v bojových operacích. Jedna taková zkouška proběhla v lednu 1929, kde LEXINGTON bránil Panamský průplav před útokem letadel ze sesterské letadlové lodě SARATOGA.

Od 17. prosince 1929 do 16. ledna 1930 na příkaz Federální vlády dodával LEXINGTON elektřinu do města Tacoma, pro které vodní elektrárna na jezeře Cushman nemohla dodávat elektřinu z důvodů dlouhodobého sucha.

20. června 1930 kapitán Ernest Joseph King převzal velení na USS LEXINGTON CV-2. Společně s USS SARATOGA CV-3 se zúčastnili několika cvičení obrany Panamského průplavu v Pacifiku.

V roce 1931 byla přidána další čtyři brzdící lana, tím se počet zvýšil na osm, což zlepšilo šance letadel na bezpečné přistání. Koncem března 1931 silné zemětřesení poničilo město Managua v Nikaragui. Letadlová loď LEXINGTON, tou dobou nedaleko Guantanamo Bay na Kubě, byla pověřena pomocí pro postižené město. LEXINGTON na své palubě převážel lékařský personál a zásoby navzdory svému primárnímu smrtonosnému zaměření ukázal své kvality a všestrannost použití i pro humanitární záchranné akce.

Počátkem roku 1932 se LEXINGTON zúčastnil několika velkých cvičení u Pearl Harboru, zaměřených na pohyb a boj velkých svazů. V roce 1933 proběhla na Havaji cvičení společně s armádou zaměřená na vyloďovací operace a obranu proti nim. Poté byl LEXINGTON v květnu 1934 převelen do Karibského moře.

Ve zprávě z roku 1931 se uvádí, že byl katapult použit pouze pětkrát, a tak byl v roce 1936 z lodi odstraněn.

V červenci 1937 se USS LEXINGTON CV-2 zúčastnil neúspěšného hledání pilotky Amelie Mary Earhartové, ztracené v Pacifiku při pokusu obletět svět.

Dále pokračovala cvičení střídavě v Pacifiku a Atlantiku. V březnu až dubnu 1939 proběhly manévry, kdy se na jednom místě soustředily čtyři letadlové lodě LEXINGTON, ENTERPRISE, RANGER a YORKTOWN. Cvičení bylo zaměřeno na doplňování paliva na volném moři společně s bitevními loděmi. Po dalších cvičeních byl USS LEXINGTON CV-2 v květnu 1940 převelen na Havaj.

Dne 5. prosince 1941 USS LEXINGTON CV-2 s těžkými křižníky USS CHICAGO CA-29, USS PORTLAND CA-33 a USS ASTORIA CA-34 a doprovodem pěti torpédoborců odpluli jako 12. operační svaz (task force 12, dále jen TF12) pod velením kontradmirála Johna H. Newtona z Pearl Harboru. Jeho úkolem bylo přepravit letadla na ostrov Midway. LEXINGTON se tedy v době japonského útoku na Pearl Harbor v přístavu nenacházel. To jej uchránilo před zničením. Obrovské štěstí měl TF12 už 6. prosince 1942, neboť byl nedaleko atolu Midway zpozorován japonskou ponorkou I-74. Ponorka se několikrát ocitla v palebné pozici a mohla zaútočit torpédy. Kapitán ponorky měl rozkaz neútočit, dokud nedojde k náletu na Pearl Harbor. 7. prosince 1941 ráno ponorka I-74 ztratila kontakt s TF12.

V době útoku neměli Japonci ponětí, že letadlové lodě USS LEXINGTON CV-2 a USS ENTERPRISE CV-6 se v přístavu nenacházejí. Tato skutečnost obě letadlové lodě uchránila pro další boje. I kdyby se obě nacházely v blízkosti Pearl Harboru, měly na svých palubách celkem jen sto třicet jedno letadlo. Japonci v době útoku měli šest letadlových lodí s celkem třemi sty  padesáti letadly. Japonci by tedy s jistotou zničili LEXINGTON i ENTERPRISE, neboť tyto byly hlavním cílem útoku.

V průběhu útoku se USS LEXINGTON nacházel přibližně 900 km jihozápadně mezi Johnstonovým atolem a Havají. Z jeho paluby vzlétlo několik průzkumných letadel. Do Pearl Harboru se USS LEXINGTON vrátil 13. prosince 1941. USS LEXINGTON byl převelen pod velení admirála Wilsona Browna v TF11 (záhy se pro tento TF11 bžila přezdívka Task Brown). Svaz byl posílen o čtyři torpédoborce a připravoval odvetu proti japonské základně na atolu Jaluit. Tato akce však byla 20. prosince odvolána.

7. ledna 1942 byl TF11 s vlajkovou USS LEXINGTON vyslán k hlídce v prostoru u Johnstonova atolu odkud se do Pearl Harboru vrátili 16. ledna.

Následovalo několik především eskortních akcí. Koncem ledna bylo TF11 nařízeno doprovodit do Pearl Harboru svaz admirála Halseye vracející se z útoků na japonské základny na Marshallových ostrovech.

V únoru 1942 byl TF11 reorganizován, kdy vlajková loď svazu USS LEXINGTON bude doprovázena pouze dvěma těžkými křižníky a sedmi torpédoborci. Také byl doplněn letecký arzenál o osmnáct Grumman F4F Wildcats VF-3 z USS SARATOGA. Dalšími úkoly USS LEXINGTON a jeho svazu TF11 bylo kromě patroly v koridoru mezi Austrálií a USA také eskortování konvoje vojsk na Novou Kaledonii.   

V polovině února byl plánován větší nálet na Rabaul, město na Japonci okupovaném ostrově severně od ostrova Nová Guinea. TF11 Brown byl 17. února 1942 posílen o těžký křižník USS SAN FRANCISCO CA-38 a dva torpédoborce. Po ztrátě několika průzkumných letounů byl nálet na Rabaul zrušen a přešlo se na vylákání Japonců k útoku na TF11 a samotný USS LEXINGTON. 20. února 1942 došlo k leteckému souboji sedmnácti japonských letadel proti devatenácti Američanů. Japoncům se, byť za cenu ztráty patnácti letadel, podařilo sestřelit pouze dva letouny, ale TF11 se obrátila k ústupu. Bitva je dnes známá jako Letecká bitva u Bougainville (Action off Bougainville).

Vrchní velitel tichomořského loďstva Chester Nimitz nařídil TF17 pod velením kotraadmirála Franka Jacka Fletchera s letadlovou lodí USS YORKTOWN CV–5, s křižníkem a několika torpédoborci, aby se připojili k TF11 s USS LEXINGTON CV-2 severně od Nové Kaledonie. Po setkání svazů byly zahájeny přípravy k náletu na Rabaul, ten však byl 6. března odvolán, neboť Japonci provedli invazi na ostrov Nová Guinea. Záhy byly průzkumem nalezeny japonské lodě v přístavech Lae a Salamaua. K ránu 10. března 1942 oba svazy dosáhly svých pozic v Papuánském zálivu (Gulf of Papua). Z USS LEXINGTON CV-2 vzlétla eskadra padesáti dvou letadel, která napadla šestnáct japonských lodí, z nichž tři potopila. O patnáct minut později vzlétla druhá vlna z USS YORKTOWN CV-5. Poté byl TF11 nařízen návrat do Pearl Harboru, kam dorazil 26. března 1942. Na USS LEXINGTON byly provedeny opravy a výměna výzbroje, včetně leteckého parku.

Dne 1. dubna 1942 převzal velení TF11 kontraadmirál Aubrey Fitch. Proběhla obměna sestavy TF11, vlajková letadlová loď USS LEXINGTON CV-2 s eskortou těžkých křižníků USS NEW ORLEANS CA-32 a USS MINNEAPOLIS CA-36 a sedmi torpédoborci.

Dne 15. dubna 1942 mezi atolem Palmyra (Palmyra Atoll) a Vánočním ostrovem (Kiritimati, v souostroví Kiribati) dle rozkazu proběhlo cvičení TF11 s TF1 bitevních lodí. Cvičení však bylo 18. dubna přerušeno.

Dne 16. dubna 1942 Japonci plánovali invazi na Tulagi, jeden ze Šalamounových ostrovů a přístav Port Moresby na jižním pobřeží Nové Guineje. K zastavení této invaze měl Ch. Nimitz k dispozici nejblíže TF17 s YORKTOWN kontradmirála F. J. Fletchera, TF11 s LEXINGTON se sedmdesáti letadly kontradmirála A. W. Fitche a Austalský svaz TF44 pod velením viceadmirála Johna Gregory Crace.

TF11 se 1. května 1942 připojil k Fletcherovu svazu v jihovýchodní části Korálového moře. Fletcher převzal velení všech svazů a v první fázi nařídil všechny lodě dotankovat. Svazy byly ještě posíleny o těžký křižník USS CHICAGO CA-29 a torpédoborec USS PERKINS DD-377.

Bitva v Korálovém moři

Japonci se však na Tulagi vylodili už 3. května 1942, proto Fletcherův TF17 zaútočil na Japonce sám. V tu dobu 4. května 1942 se TF11 s LEXINGTON nacházel přes 400 km (250 mi, 217 nm) jižněji při doplňování z lodí NEOSHO a SIMS.

Dne 5. května 1942 se TF11 s LEXINGTON připojil k TF17. Svazy však byly zpozorovány japonským průzkumným letadlem, které bylo sestřeleno dříve než odeslalo zprávu o poloze svazů. TF17 a TF11 se vydaly na severozápad k Nové Guineji na místo, odkud se velitel svazů Fletcher chystal napadnout japonský invazní svaz plující k Port Moresby. Mezitím američtí letci objevili eskadru japonských těžkých křižníků a později i dvě letadlové lodi s doprovodem čtyř těžkých křižníků a jednoho torpédoborce východně od Nové Guineje. Fletcher se domníval že se jedná o japonské letadlové lodi Shōkaku a Zuikaku, které však zatím dále na východ svými letadly potopily tankovací americké lodě NEOSHO a SIMS. Nálet devadesáti tří letadel z LEXINGTON a YORKTOWN 7. května v 11:31 hodin potopil japonskou lehkou letadlovou loď Shōhō.

Později svazy TF17, TF11 a TF44 změnily kurz na západ s plánem, že ráno dostihnou japonský invazní konvoj mířící k Port Moresby poblíž průlivu Jomard. Japonci však konvoj odklonili a vrátili se zpět do Rabaulu.

7. května 1942 v 16:30 z japonských letadlových lodí Shōkaku a Zuikaku vzlétla letka dvanácti střemhlavých bombardérů typu Aiči D3A Val a patnácti torpédových letounů Nakajima B5N Kate k náletu na TF44. Letka se ocitla v těsné blízkosti USS LEXINGTON, pro špatné počasí ho však nenalezla. LEXINGTON japonskou letku radary zachytil v 17:45 hodin a vzlétla letka amerických stíhačů Grumman F4F Wildcat, která sestřelila devět japonských strojů za ztráty tří Wildcatů. I další japonský nálet byl úspěšně odražen.

Další den 8. května 1942 obě strany se navzájem spatřily a už od deváté hodiny proti sobě vysílaly jednotlivé letky. Z japonské strany vzlétlo celkem šedesát devět letounů v první vlně. Z YORKTOWN a LEXINGTON vzlétlo třicet šest strojů, vzápětí dalších osmdesát čtyři letadel. Američané během dvou hodin zasáhli Shōkaku třemi bombami, sestřelili dvě letadla a sami ztratili pět letadel. Z deseti japonských torpédových letadel se podařilo jen čtyřem zaútočit na LEXINGTON, při obraně Američané sestřelili čtyři z nich. První dvě torpéda minula, třetí torpédo zásahem na přídi zablokovalo oba výtahy, čtvrté torpédo vyřadilo z provozu několik kotlů, čímž se značně snížila rychlost na 24 uzlů (45 km/h). Protože LEXINGTON nabíral vodu, došlo k náklonu o 6°-7° vlevo. Na LEXINGTON se okamžitě vrhlo devatenáct střemhlavých bombardérů a na loď dopadlo pět bomb. LEXINGTON zachvátily požáry, ale všechny důležité lodní systémy byly ještě funkční.

Situace na USS LEXINGTON CV-2 byla velmi vážná, přesto posádka dokázala zvládat záchranné práce. Náklon lodi byl brzy vyrovnán zaplavením komor na pravoboku a letová paluba byla opravena. Okolo 12:30 velitel záchranných operací fregatní kapitán H. R. Healy hlásil na můstek kapitánovi Frederick Carl Shermanovi, že veškerá poškození jsou provizorně opravena a požáry jsou pod kontrolou. Krátce nato ve 12:47 došlo k velikému výbuchu par z poškozených nádrží s leteckým benzínem, při kterém byla zabita většina záchranářů, včetně jejich velitele fregatního kapitána H. R. Healyho. Následovalo několik dalších menších explozí a z nitra lodi se valil hustý dým. Velení záchranných prací převzal kapitán F. C. Sherman.

I za této situace LEXINGTON přijímal a vysílal letadla a stále byla šance, že se loď podaří zachránit. Ve 14:45 se však ozvala další mohutná exploze. Situace byla natolik kritická, že kapitán F. C. Sherman nařídil torpédoborci USS PHELPS DD-360, aby se od USS LEXINGTON nevzdaloval kvůli případné evakuaci. Letadla schopná letu postupně odlétala na USS YORKTOWN. Zničující požáry postupně zachvacovaly loď a z nitra se ozývaly četné exploze muničních skladů. V 16:30 se loď zcela zastavila a kapián F. C. Sherman v 17:00 vydal rozkaz k opuštění lodi.

Trosečníky z LEXINGTON bralI na své paluby torpédoborci USS ANDERSON DD-411, USS HAMMANN DD-412, USS MORRIS DD-417 a těžký křižník USS MINNEAPOLIS CA-36. Kapián F. C. Sherman po kontrolní prohlídce zničenou loď opustil v 18:30 jako poslední.

Letadlová loď USS LEXINGTON CV-2 byla potopena na pozici 15°20′S 155°30′E ve 20:00 zásahy pěti torpéd z tropédoborce USS PHELPS DD-360. Spolu s ní kleslo ke dnu i dvě stě šestnáct padlých námořníků a trosky třiceti šesti letadel. Zachráněno bylo 2 735 mužů a devatenáct letadel, která již dříve přeletěla na USS YORKTOWN CV–5.

Epilog

Vrak letadlové lodi USS LEXINGTON CV-2 byl nalezen 4. března 2018 v hloubce přes 3 000 m, přibližně 800 km východně od pobřeží Queenslandu, Austrálie. Vrak byl nalezen výzkumnou lodÍ RV PETREL týmem vedeným Paulem Gardner Allenem, který je především známý jako spoluzakladatel softwarové firmy Microsoft. Tento tým hledačů nalezl i další ztracené vraky. Vrak USS LEXINGTON CV-2 nebude nikdy vyzvednut, neboť je považován za válečný hrob.

Text: Z. Koláček, Miki Run 77, H. Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 10. května 2019

Prameny: viz ZDROJE