Severozápadní průjezd

SEVEROZÁPADNÍ PRŮJEZD, SZ ČESTA – AR الممر الشمالي الغربي; DA Nordvestpassagen; DE Nordwestpassage; EL Βορειοδυτικό Πέρασμα; EN Northwest Passage; ES Paso del Noroeste; FR Passage du Nord-Ouest; HI नॉर्थवेस्ट पारित; IT Passaggio a nord-ovest; JA 北西航路; NL Noordwestelijke Doorvaart; NO Nordvestpassasjen; PT Passagem do Noroeste; RU Северо-Западный проход; SV Nordvästpassagen; TR Kuzeybatı geçit; ZH 西北水道.

 

Cesta prochází z Baffinova zálivu přes průlivy Kanadského Arktického souostroví do Čukotského moře.

A) Barentsovo moře; B) Karské moře; C) Moře Laptěvů; D) Východosibiřské moře; E) Čukotské moře; F) Beaufortovo moře; G) Kanadské arktické souostroví; H) Lincolnovo moře; I) Baffinův záliv; J) Wandelovo moře; K) Grónské moře.

Porovnání délky tras z New Yorku do Tokia.

Letní přes Severozápadní průjezd

a zimní přes Panamský průplav.

Snímek: NASA

 

 

Po objevu Ameriky Kryštofem Kolumbem a cestě Fernão de Magalhães kolem světa se naskytla možnost plout do Číny a Indie západním směrem. Vládcům v Evropě byla trnem v oku Tordesilaská smlouva z roku 1494 mezi Portugalskem a Španělskem, viz Duarte Pacheco Pereira. Tím byla dána příčina k hledání jiných cest do bájné Číny a Indie.

Mezi prvními průkopníky byl v roce 1497 Ital viz Giovanni Caboto, v roce 1576 Angličan viz sir Martin Frobisher a v roce 1579 ze západu viz sir Francis Drake. Po nich následovaly další výpravy, např. viz John Davis, Semjon Ivanovič Děžňov, Jacques Cartier, Vitus Jonassen Bering, Henry Hudson, a mnoho dalších.

Až v roce 1847 se podařilo proniknout do jižní části Kanadského arktického souostroví až k ostrovu krále Viléma (King William Island), viz John Franklin. Následovaly další částečně úspěšné expedice.

Arktické souostroví zůstalo nedobytné až do počátku 20.století, kdy se norskému polárníkovi Roaldu Amundsenovi po třech letech v srpnu 1906 na lodi GJÖA podařilo doplout do Čukotského moře a Beringovým průlivem do Tichého oceánu.

 

Porovnání přibližných délek tras

 

Trasa z New Yorku do

Kolem Mysu Hoorn

Panamským průplavem

Severozápadním

průjezdem

Jokohama (Japonsko)

16 360 nm

30 300 km

10 520 nm

19 490 km

7 360 nm

13 630 km

Busan (Jižní Korea)

16 700 nm

30 930 km

11 340 nm

21 010 km

7 910 nm

14 650 km

Šanghaj (Čína)

16 620 nm

30 780 km

11 480 nm

21 270 km

8 450 nm

15 650 km

Hong Kong (Čína)

16 560 nm

30 670 km

12 130 nm

22 470 km

9 050 nm

16 760 km

Ho Či Minovo Město (Vietnam)

16 110 nm

29 840 km

12 740 nm

23 600 km

9 780 nm

18 120 km

 

Kromě toho, že je Severozápadní průjezd výrazně kratší, poskytuje ještě:

  • časové úspory plavby a menší spotřebu paliva
  • úspory na platech posádek a poplatcích za průjezd Panamským průplavem
  • odpadá časový prostoj čekáním na vplutí do Panamského průplavu
  • odpadá problém s piráty a poplatky za eskortní službu

V Severozápadním průjezdu je jen poplatek za doprovod ledoborce.

 

Texty a obrázky: P.Patočka, H.Prien

Korektura: Ali

15. července 2016

Prameny: viz ZDROJE