Chladné zbraně

VIKINGSKÝ MEČ ZE 4.-6. STOLETÍ

Težkopádný, 65cm dlouhý 1,3kg vážící meč z bronzu z počátku „nesmělých“ vikingských výbojů do blízkého okolí. Byl nemotorný jako sekera, k obraně se používal štít.

Na meči byly zřejmé keltské znaky. Tímto mečem byli vybavení hlavně náčelníci nebo osoby s jistým postavením či privilegii. Většina Vikingů byla vybavená sekerami včetně štítů.

VIKINGSKÝ MEČ ZE 7. a 8. STOLETÍ

Propracovaný, těžkopádný, 76cm dlouhý, 1,5kg vážící sečný meč ze železa ze severských kováren. Skvělý pro útok a zcela nevyhovující pro obranu, proto se užíval štít. Tento meč se objevoval nejen u náčelníků, ale i u těch členů posádek, kteří se prokázali odvahou v boji i zdatností na moři. Tento meč se užíval ještě na prvních kogách hanzovních měst.

VIKINGSKÝ MEČ Z 9. STOLETÍ

Propracovaný, vyvážený, 107cm dlouhý, 1,5kg vážící sečný i bodný meč ze železa ze severských a normanských kováren. Onen železný „váleček“ na konci jílce bylo to, co učinilo tento meč tak cenným.

„Váleček“ byl protiváhou čepele a meč v ruce dobře seděl a byl velmi dobře ovladatelný. Byl vhodný pro útok a když Viking neměl štít, meč velmi dobře posloužil také k obraně.

Tímto mečem byla již vybavena celá posádka. Na meči je zřejmé, že estetická ozdobnost ustoupila praktické účelnosti.

NORMANSKÝ MEČ ZE 13. STOLETÍ

Meč z kováren od severní Francie až po východní Sasko. Dobře vyvážený, 38cm dlouhý, 1,75kg vážící sečný i bodný meč z kaleného železa. Pro svou délku je vhodný k útoku, obrana byla „nejistá“. Nejlepší byly z francouzské oblasti Normandie. Meč bylo možné spatřit u části osádek hanzovního loďstva,  pro svou kvalitu i vysokou cenu si ji mohli dovolit kapitáni, důstojníci a někteří námořní vojáci.

TIZONA

Dobře vyvážený, 103cm dlouhý, 1,1kg vážící sečný meč, ze šlechtěné damašské oceli zvané „Toledská ocel“. Byl vynikající pro útok, k obraně byl trochu nemotorný, proto se k obraně užívala dýka, která měla stejný vzhled.

Jedná se o snad nejrozšířenější meč španělských a portugalských vojsk i námořnictva. Původní vzor z Córdoby patřil (dnes) národnímu hrdinovi, rytíři Rodrigu Diaz de Vivara známému jako Cid (též: El Cid). Později Tizonu kovaly všechny kovárny v zemi. Pouze Córdobské Tizony měly vysokou úroveň kvality zpracování i odpovídající cenu, přesto byly velmi žádané. Tizony se objevovaly od 12.století. Masově byly užívány až v 15. a 16.století.

ČERNÝ PALUBNÍ MEČ

(Espada preta de bordo)

Portugalsko

Meč je také znám pod názvem portugalský karakový meč. Je atypický svým černým vzhledem. Byl vyvinutý speciálně pro námořníky a námořní vojáky. Byl používán od 15. až do poloviny 16. století. Byl sice těžký na špici, přesto výborně ovladatelný pro výpady i obranu. Mezi vojáky se meči hovorově říkalo sklízeč (colhona), krab či „koule“.

Vlastnosti:

Celková délka 95 cm

Délka čepele 82 cm

Šířka čepele 4 cm

Šířka záštity 24 cm

Hmotnost 1,7 kg

Rukojeť z tvrdého dřeva potažená nevyčiněnou kůží a ovázaná taženým drátem.

Kolečka s kříži na záštitě jsou zaostřená.

Celý meč je kovářsky začerněn pro ochranu před mořskou vodou a korozi.

Vnitřní oka záštity sloužila k přesnému ovládání čepele a také k zachycení a vypáčení či zlomení protivníkovy zbraně.

Tento meč používali mnozí slavní portugalští mořeplavci, včetně Fernando de Magallanes.

MEČ KRYŠTOFA KOLUMBA

(Espada Cristóbal Colón)

Kastilsko-Leónské a Aragonské království

Meč byl darem Kryštofu Kolumbovi od vládců a sponzorů Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského. Meč provázel Kryštofa Kolumba na všech jeho cestách do Ameriky.

Vlastnosti:

Celková délka 116 cm

Délka čepele 95 cm

Šířka čepele 3,5 cm

Šířka záštity 20,5 cm

Hmotnost 1,64 kg

Rukojeť z tvrdého dřeva potažená nevyčiněnou kůží a ovázaná kovaným drátem.

Vnitřní oka na záštitě sloužila k zachycení a vypáčení protivníkovy zbraně.

Meč pochází z toledské dílny v Kastilii, nyní Španělsko. Zde se do dnes vyrábí repliky tohoto meče i mnoha dalších.

ŠPANĚLSKÝ RAPÍR ZE 16. STOLETÍ

Kvalitní rapír kovaný v Madridu pro Hernana Cortese. Rapír byl 105cm dlouhý a vážil 1,1kg, sečný i bodný, dobře vyvážený. Španělský mořeplavec a dobyvatel Hernán Cortés s ním roku 1520 prozkoumal Mexiko.

FRANCOUZSKÝ RAPÍR ZE 16. STOLETÍ

Vyvážený, velmi dobře ovladatelný, 113cm dlouhý, 1,1kg vážící bodný i sečný rapír. Tento rapír ze severofrancouzkých kováren vycházel z osvědčených templářských mečů. Byl oblíben pro možnost ovládat směr i způsob útoků či obrany. Ovladatelnost umožňovaly „prsteny“, jimiž se prostrčil(y) prst(y), tím se dosáhlo mistrného ovládnutí rapíru a získání převahy nad protivníkem.

FLAMIGERA

Meč ze Španělska, konkrétně z kováren v Madridu. Skvěle vyvážený, 115cm dlouhý, 1,25kg vážící sečný a bodný meč, který se objevil koncem 16. a začátkem 17.století. Hodil se jak pro útok, tak i pro obranu. Pro svou vysokou cenu jej bylo možné spatřit jen u španělských důstojníků a vysoké šlechty.

SKOTSKÝ MEČ „HIGHLANDER“ ZE 17. STOLETÍ

Meč byl 102cm dlouhý, vážící 1,3kg, sečný. Highlander byl typickou skotskou zbraní klanových náčelníků a vůdců. Meč se proslavil při podpoře skotského krále Jakuba VI. nastupujícího na anglický trůn roku 1603 jako Anglický král Jakub I. Statečnost skotských horalů je známá, jako i to, že Skotsko nebylo nikdy podrobeno Anglií. Po nástupu krále Jakuba I. na trůn bylo Skotsko připojeno do svazu s Anglií. Meč byl těžší na špici, hůře se ovládal ve směrování, což však silným horalům nevadilo. Meč bylo možné spatřit u námořníků i pirátů skotského původu.

RAPÍR ZE 17. STOLETÍ

Ačkoliv původ má ve Španělsku, nejlepší rapíry byly francouzské. Vyvážený, 114cm dlouhý, 2,3kg vážící bodný rapír. Byla to převážně útočná zbraň, obrana s ním prakticky nebyla možná, proto se užívala vzhledem podobná dýka. Rapír se pro svou „křehkost“ na moři vyskytoval jen občas, u mála kapitánů a pirátů. Posádky dávaly přednost odolnějším a levnějším mečům i šavlím.

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ