Anglické / Britské vlajky

Období vlády dynastie Tudor 1485–1603.

Za tudorovské vlády se anglické námořnictvo stalo nejmocnější námořní silou své doby.

Základem vlajek byly barvy Tudorovců – avokádově zelené a bílé vodorovné pruhy libovolného počtu, též zvané livrej či livreje. V této době se kromě látkových či kožených vlajek vyráběly i kovové.

Rozměry vlajek nebyly stanoveny a záleželo jen na výrobci, jak širokou látku utkal. Proto i na jedné lodi byly různě velké vlajky. To potvrzuje i historik Fredrich Hulme ve svém článku „O vlajkách před sto lety a více“ z roku 1896: „…vlajky byly šity ručně, z různých materiálů a barev ve snaze dodržet požadavek objednavatele….“. Norma pro rozměry vlajek byla stanovena až v roce 1707.

Anglická vlajka s křížem sv.Jiří se používá od roku 1277 dodnes. Podle historických zdrojů byla na lodích používána od roku 1485 za vlády Jindřicha VII.

Královská standarta zavedena Jindřichem VIII. v roce 1509 a používaná do roku 1603. Byla vyvěšována na nejvyšším nebo hlavním stěžni na královské jachtě či lodi za přítomnosti krále či královny.

Za Jindřicha VIII. se na lodích také používaly plamence, které sloužily spíše k ozdobným účelům a někdy i k identifikaci konkrétní lodi.

Plamence byly dvojí délky. Kratší o délkách mezi 2-8 metry a šířce mezi 1-2 metry.

Delší, doslova „stuhy“ které měly délku 10-20 metrů i více a šířku kolem 1-2 metrů.

Plamence se vyvěšovaly na stěžních bez vlajek nebo měly „žerdičku“ přečnívající šíři plamence a byly zavěšovány na koncích ráhen horních plachet.

Krátký plamenec „Fleur-de-Lis“ byl používán k poctění Jindřicha VII.

Krátký plamenec se znakem lady Beaufort, matky Jindřicha VII., který jej propůjčil vojenské škole – dnes akademie (College of Arms).

Krátký plamenec se znakem rodu Tudorů používaný k poctě vládců.

Krátký plamenec se znakem Anglie.

Krátký plamenec se znakem Wallesu.

Dlouhý plamenec používaný na válečných lodích od roku 1520

Za Jindřicha VIII. se sloučil anglický kříž sv.Jiří s barvami tudorů v podobě této vlajky. Nebo byl kříž vložen do rohu jako u vlajek popsaných dále.

Vlajka lordadmirála (Lord High Admiral, LHA) vznikla kolem roku 1545. Používala se, byl-li přítomen nejvyšší admirál anglického loďstva - lordadmirál. Lordadmirál byl zástupce krále na moři. Doložené použití této vlajky je až za vlády Alžběty I. na ARK ROYAL při obraně Anglie v roce 1588 a útoku na Cádiz v roce 1596.

Kotva je v křesťanské symbolice znakem bezpečí a naděje a také symbolem sv.Mikuláše, patrona námořníků.

Vlajka se vyvěšovala na předním stěžni pod vlajku již vyvěšenou.

Vlajka admirála flotily.

S rostoucími počty lodí bylo nutné identifikovat ve flotile eskadry a vlajkové lodě, včetně jejich velitelů. Zpočátku byly vlajky na vlajkových lodích vyvěšovány buď na nejvyšším, nebo zadním stěžni. Později byl zaveden tento systém:

Admirál flotily, a zároveň admirál 1.eskadry, měl vlajku sv.Jiří na předním stěžni; tuto vlajku měl na hlavním stěžni a vlajku 1.eskadry na zadním stěžni.

Takto byla vlajka použita např.: při obeplutí světa 1577-80 na galeoně GOLDEN HIND; při obraně Anglie v roce 1588 na ARK ROYAL; při dobytí Cádizu v roce 1596 na ARK ROYAL.

Vlajka 1.eskadry.

Admirál flotily a zároveň admirál 1.eskadry měl vlajku sv.Jiří na předním stěžni, admirálskou vlajku na hlavním stěžni a tuto vlajku 1.eskadry na zadním stěžni;

viceadmirál 1.eskadry na předním stěžni;

kontraadmirál 1.eskadry na zadním stěžni.

Takto byla vlajka použita např.: při obraně Anglie v roce 1588; při dobytí Cádizu v roce 1596.

Vlajka 2.eskadry.

2. admirál flotily a zároveň admirál 2.eskadry měl vlajku sv.Jiří na předním stěžni a tuto vlajku na hlavním stěžni;

viceadmirál 2.eskadry na předním stěžni;

kontraadmirál 2.eskadry na zadním stěžni.

Omylem se tato vlajka uvádí jako admirálská sira Francise Drakea při plavbě kolem světa 1577-80.

Takto byla vlajka použita např.: při obraně Anglie v roce 1588; při dobytí Cádizu v roce 1596.

Vlajka 3.eskadry.

Viceadmirál flotily, a zároveň admirál 3.eskadry, měl vlajku sv.Jiří na předním stěžni a tuto vlajku na hlavním stěžni;

viceadmirál 3.eskadry na předním stěžni;

kontraadmirál 3.eskadry na zadním stěžni.

Takto byla vlajka použita např.: při obraně Anglie v roce 1588; při dobytí Cádizu v roce 1596.

Vlajka 4.eskadry.

Kontraadmirál flotily, a zároveň admirál 4.eskadry, měl tuto vlajku na hlavním stěžni a vlajku sv.Jiří na zadním stěžni;

viceadmirál 4.eskadry na předním stěžni;

kontraadmirál 4.eskadry na zadním stěžni.

Takto byla vlajka použita např.: při obraně Anglie v roce 1588; při dobytí Cádizu v roce 1596.

Na volných stěžních bez vlajek byly obvykle vyvěšovány osobní nebo sponzorské plamence či vlajky.

Za vlády Edwarda VI. se vlajky občas vyvěsily i na čelenu. Po roce 1625 se vlajky na čelenu vyvěšovaly pravidelně.

Některé z vlajek obchodních lodí byly vyvěšené buď na zádi, nebo na předním stěžni. Na hlavním stěžni byla obvykle anglická vlajka.

Za vlády Alžběty I. došlo k jakési jednoduché normalizaci rozměrů vlajek. Bylo určeno, že musí být delší než širší jako tato anglická vlajka s křížem sv.Jiří.

Obchodním lodím bylo určeno používat tuto vlajku libovolného počtu pruhů, nejčastěji s 9, 11 či 13 pruhy.

Tato vlajka byla také používána Východoindickou společností (dále jen VIS, East India Company, EIC). VIS byla založena v roce 1600. Tuto vlajku používala od roku 1601.

VIS během působení užívala přívlastky: Počestná VIS (Honourable EIC, HEIC); Anglická VIS (English EIC, EEIC) či Britská VIS (British EIC, BEIC).

Vlajka byla používána do roku 1674, kdy byl přidán kříž sv.Jiří. Počet pruhů nebyl zatím pevně daný.

Po ukončení činnosti VIS byla vlajka používána námořními vojáky z VIS do roku 1863 u Bombajského námořnictva, do roku 1877 u Bengálského námořnictva. Po jejich sloučení do Indického námořnictva tuto vlajku používali do roku 1895 jako signální kód „P“.

Výjimkou používání červeně pruhovaných vlajek byly např. sesterské galeony ANTELOPE, BULL a TIGER spuštěné v roce 1546, viz Obrana Anglie 1588, na kterých byly vyvěšovány tyto vlajky a dlouhý plamenec:

na předním stěžni

Období vlády dynastie Stuart 1603-1714.

Po smrti Alžběty I. v roce 1603 nastoupil na trůn Jakub I. Anglický (Jakub VI.Skotský).

Tato královská standarta se používala v letech 1603-1689 a pak 1702-1707. Byla vyvěšována na hlavním stěžni na královské jachtě či válečných lodí za přítomnosti krále či královny.

V roce 1603 byla zavedena tato vlajka lordadmirála, která se vyvěšovala tentokrát na hlavním stěžni pod vlajkou již vyvěšenou, dle instrukcí sira Johna Hawkinse.

Používala se do roku 1646. Po ukončení občanské války byla v roce 1685 opět zavedena.

Tuto vlajku královské námořnictvo používalo v letech 1603-1673.

Manovar GOLDEN LION spuštěný v roce 1557 (viz Anglická obrana 1588). Ten byl v roce 1609 rekonstruován, přejmenován na RED LION a vybaven těmito dlouhými plamenci, které se používaly na stěžních, pokud byly bez vlajek. Těmito plamenci byly také vybaveny mnohé britské válečné lodě 18.století jako HMS LION spuštěný v roce 1709.

V roce 1615 tuto vlajku měl William Baffin při expedici hledající Severozápadní průjezd.

V letech 1620-25 byly zavedeny jednodušší identifikační vlajky eskader ve flotile. Vlajky také identifikovaly velitele flotily i eskader a jejich vzájemnou podřízenost tímto způsobem:

Admirál flotily (lordadmirál), a zároveň admirál 1. centrální eskadry, měl anglickou vlajku na předním stěžni a červenou na hlavním stěžni;

Viceadmirál 1.eskadry měl červenou na předním stěžni;

Kontraadmirál 1.eskadry měl červenou na zadním stěžni.

Viceadmirál flotily, a zároveň admirál 2. přední eskadry, měl anglickou vlajku na předním stěžni a modrou vlajku na hlavním stěžni;

Viceadmirál 2.eskadry měl modrou na předním stěžni;

Kontraadmirál 2.eskadry měl modrou na zadním stěžni.

Kontraadmirál flotily, a zároveň admirál 3. zadní eskadry, měl anglickou vlajku na předním stěžni a bílou vlajku na hlavním stěžni;

Viceadmirál 3.eskadry měl bílou na předním stěžni;

Kontraadmirál 3.eskadry měl bílou na zadním stěžni.

Na prázdných vlajkových žerdích (čelen, stěžně a záď) byly vlajky nebo plamence královských, osobních či sponzorských barev.

Tyto vlajky používané v letech 1620-1707 byly vyvěšovány na zádích všech válečných lodí příslušné eskadry. Vlajka Anglie se vyvěšovala na čelenu, pokud nešlo o admirály.

Díky úřední chybě tuto červenou vlajku od roku 1620 také používaly obchodní lodě. Tato „úřední“ chybička v průběhu následujících let způsobila spousty vrásek nejednomu admirálovi, zejména při eskortních službách konvojů a v bitvách.

V roce 1653 byla bílá vlajka eskadry přehozena s modrou ze 3. na 2.eskadru a opačně.

Tyto vlajky byly v roce 1702 nahrazeny, viz níže.

Ostatní lodě v eskadře kromě vlajek příslušnosti používaly na stěžních bez vlajek krátké plamence barvy své eskadry.

Šířka plamence ±1-2 metry a délka ±10-12 metrů.

Mezi lety 1625-33 ještě byly na válečných lodích používány tyto „tudorovské“ vlajky, které jsou zobrazeny na historických obrazech.

V letech 1642-1660, kdy proběhla občanská válka a poté bezvládí, lordadmirál používal tuto vlajku na hlavním stěžni pod vlajkou již vyvěšenou.

Po obnovení monarchie v roce 1660 byla opět zavedena tato vlajka lordadmirála. Vyvěšovala se na hlavním stěžni pod vlajkou již vyvěšenou.

V roce 1673 byl vydán zákon, který měl zabránit Jakubovi, vévodovi z Yorku, který byl římskokatolického vyznání, nastoupit na anglický trůn po svém bratrovi Karlovi II., který neměl dědice.

Jakub přesto zůstal admirálem Irska, Skotska, Tangeru a Wallesu. Plavil se pod vlajkou viz Skotské vlajky. Jako lordaadmirál používal tyto vlajky do roku 1685, kdy nastoupil na trůn jako Jakub II. Stuart, po svém bratru Karlu II.

Mezi lety 1674-76 byl u vlajek VIS přidán kříž sv.Jiří pro odlišení se od běžných obchodních lodí.

Vlajka VIS s 9 pruhy měla poměr stran 1:2, používala se do roku 1700. Obvyklá vlajka VIS se 13 pruhy měla poměr stran 3:5 a používala se do roku 1707, ojediněle až do roku 1858. Varianta vlajky s 11 pruhy měla poměr 3:4 a používala se do roku 1700. VIS krátce používala i vlajku obrácených barev s 9 pruhy o poměru stran 3:5.

Král Jakub II. Stuart si funkci lordadmirála podržel a v letech 1685-1688 používal tyto vlajky na své jachtě.

Tato vlajka byla zavedena v roce 1688. Vlajka již neoznačovala přítomnost lordadmirála, ale přítomnost komisaře z admirality. V roce 1833 padlo rozhodnutí o vyvěšování vlajek za přítomností krále či královny. Tato vlajka se vyvěšovala na předním stěžni, královská standarta na hlavním, vlajka spojeného království na zadním. Tento způsob se používá dodnes, hlavně při oslavách.

V letech 1689-1702 se za vlády Williama III. Oranžského používala tato královská standarta. Byla vyvěšována na hlavním stěžni královské jachty nebo válečné lodi za přítomnosti krále či královny.

Ve snaze více odlišit anglickou bílou od francouzské válečné bílé se od února do května 1702 na lodích objevila tato vlajka. Byla však nahrazena následující vlajkou.

V roce 1702 byl u bílé vlajky přidán velký „tlustý“ kříž sv.Jiří. Kříž se do roku 1710 ztenčil a vlajka získala svůj typický vzhled. Tato vlajka se používala mimo domácí vody do roku 1707.

Od roku 1702 se používaly tyto vlajky, kdy byly výše zmíněné barevné vlajky eskader doplněny o puntíky identifikující velitele. Bílá byla ještě doplněna křížem sv.Jiří.

Vlajky byly používány do roku 1805 takto:

Admirál flotily, a zároveň admirál 1.eskadry, měl britskou vlajku na hlavním stěžni;

Viceadmirál 1.eskadry měl červenou na předním stěžni;

Kontraadmirál 1.eskadry měl červenou s puntíkem na zadním stěžni.

Admirál 2.eskadry měl bílou na hlavním stěžni;

Viceadmirál 2.eskadry měl bílou s puntíkem na předním stěžni;

Kontraadmirál 2.eskadry měl bílou s 2 puntíky na zadním stěžni.

Admirál 3.eskadry měl modrou na hlavním stěžni;

Viceadmirál 3.eskadry měl modrou s puntíkem na předním stěžni;

Kontraadmirál 3.eskadry měl modrou s 2 puntíky na zadním stěžni.

V roce 1805 byla u bílé vlajky změněna barva puntíků na červenou. V roce 1805 byl také vytvořen samostatný admirál flotily a samostatný admirál 1.eskadry s červenou vlajkou.

Flotila vypadala následovně:

Admirál flotily měl na hlavním stěžni vlajku spojeného království.

Admirál 1.eskadry měl červenou vlajku na hlavním stěžni;

Viceadmirál 1.eskadry měl červenou s puntíkem na předním stěžni;

Kontraadmirál 1.eskadry měl červenou s 2 puntíky na zadním stěžni.

Admirál 2.eskadry měl bílou na hlavním stěžni;

Viceadmirál 2.eskadry měl bílou s puntíkem na předním stěžni;

Kontraadmirál 2.eskadry měl bílou s 2 puntíky na zadním stěžni.

Admirál 3.eskadry měl modrou na hlavním stěžni;

Viceadmirál 3.eskadry měl modrou s puntíkem na předním stěžni;

Kontraadmirál 3.eskadry měl modrou s 2 puntíky na zadním stěžni.

Tento systém identifikace velení byl v průběhu let 1864-98 změněn, viz níže. Jednou z příčin byl přechod na parní pohon a úbytek stěžňů. Dalším z důvodů byla častá záměna vlastních lodí červené eskadry s obchodními loděmi. A také problematická viditelnost „puntíků“.

Na počátku vlády královny Viktorie (1837-1901) byly tyto vlajky standardizovány na poměr stran 2:3.

Po roce 1805 byly také vytvořeny vlajky pro hodnost komodora, velícího několika lodím v rámci eskadry. Komodoři příslušné eskadry používali tyto vlajky na hlavním stěžni. Vlajky byly v průběhu let 1864-98 nahrazeny, viz níže.

Ostatní lodě v eskadře kromě vlajek příslušnosti na zádi používaly na stěžních bez vlajek krátké plamence barvy své eskadry.

Šířka plamence ±1-2 metry a délka ±10-15 metrů.

Tyto vlajky byly navrženy pro menší válečné lodě už v roce 1702. Do praxe však byly zavedeny později a používaly se do roku 1898. Vlajky se vyvěšovaly na hlavním stěžni nebo na stožáru.

V roce 1864 byla změněna barva modrých puntíků na červené.

Tyto vlajky se používaly takto:

Admirál měl vlajku bez puntíků;

Viceadmirál měl vlajku s puntíkem;

Kontraadmirál měl vlajku se 2 puntíky.

Velmi dobrá zkušenost s těmito vlajkami, zejména s dobře viditelnými puntíky, přinesla inovaci identifikačních vlajek. Nevyhovující jednobarevné vlajky eskader s „malými“ puntíky z roku 1702, viz výše, i tyto vlajky byly v roce 1898 oficiálně nahrazeny novými bílými, viz níže.

Tato britská vlajka se používala v letech 1707-1801.

V roce 1707 po spojení Anglie se Skotskem byly vlajky doplněny o skotské barvy s křížem sv.Ondřeje.

U námořních vlajek byl stanoven standardní poměr stran 1:2, jenž platí dodnes. Vlajka se vyvěšovala na čelenu, pokud nešlo o admirály.

Tyto vlajky byly používané v letech 1707-1801. Vlajky byly vyvěšovány na zádích všech válečných lodí příslušné eskadry.

V letech 1707-1720 se tato bílá vlajka používala v domácích vodách. Vyvěšovala se na zádi.

Tato vlajka VIS s poměrem stran 3:5 se používala v letech 1707-1801. Nezaměňovat s vlajkou Velké Unie, viz Americké / USA vlajky.

Tato vlajka s poměrem stran 1:2 byla zavedena po roce 1710 pro válečné loďstvo a námořní vojsko VIS. Toto námořnictvo bylo známé jako Bombajské a Bengálské námořní vojsko.

Vlajka se používala do roku 1801. Vyvěšovala se na čelenu. V případě válečné flotily VIS se vyvěšovala jako identifikační vlajka pro admirála na hlavním stěžni, pro viceadmirála na předním stěžni a pro kontraadmirála na zadním stěžni. Po roce 1801 se na válečných lodích VIS vyvěšovala na čelenu.

Angličtí korzáři a posléze i britští kapeři byli v tiché službě trůnu od 16.století do roku 1856, kdy byla tato činnost oficiálně ukončena a postavena mimo zákon. Tato vlajka s poměrem stran 1:1, obvykleji 4:5, se používala v 18.století. Korzáři a kapeři používali k oklamání svých kořistí také vlajky cizí.

Těmito dlouhými plamenci byly vybaveny mnohé britské válečné lodě 18.století.

Např. HMS LION spuštěný v roce 1709 měl červený plamenec vyvěšený na předním a zadním stěžni, pokud byly bez vlajek.

Tříbarevný dlouhý plamenec byl na HMS LION vyvěšován na hlavním stěžni, byl-li bez vlajky. Plamence měly šíři ±2 metry a délku ±18 metrů.

Období vlády dynastie Hannover 1714-1901.

Vlajka Spojeného Království známá jako Union Jack se používá dosud od roku 1801, kdy zákonem o unii se spojila Británie a Irsko. U vlajek byl přidán červený kříž sv.Patrika.

Touto vlajkou s poměrem stran 1:2 se označoval admirál flotily vyvěšením na hlavním stěžni či na stožáru. Ostatní lodě flotily, včetně lodí podřízených admirálům, ji vyvěšovali na čelenu či později na příďové žerdi u motorových lodí.

Tyto vlajky eskader se používaly od roku 1801 na zádích všech válečných lodí příslušné eskadry. Poměr stran byl 1:2. V roce 1864 byla barevná stěžňová identifikace eskader zrušena. Jednou z příčin byl přechod na parní pohon a úbytek stěžňů. Dalším z důvodů byla častá záměna vlastních lodí červené eskadry s obchodními loděmi. A také problematická viditelnost „puntíků“ viz výše 1702.

Od roku 1864 se tato červená vlajka používá dosud a byla vyhrazena obchodním lodím. V letech 1921-28 byla červená vlajka ještě používána královským koloniálním námořnictvem v Indii.

Tato modrá vlajka od roku 1864 se používá dosud a byla vyhrazena koloniálnímu a rezervnímu loďstvu.

Tato bílá vlajka se používá dosud a byla vyhrazena válečnému královskému námořnictvu.

Eskadry ve flotile a velitelé mají identifikační vlajky, viz níže.

Ve skutečnosti se tyto barevné vlajky eskader používaly až do roku 1898.

Tyto vlajky s poměrem stran 3:5 VIS používala od roku 1801.

Vlajka se 13 pruhy a varianta s 13 obrácenými pruhy se vyvěšovaly na zádi.

Vlajka s 9 pruhy se vyvěšovala na čelenu nebo byla používána jako identifikační vlajka pro admirála na hlavním stěžni, pro viceadmirála na předním stěžni a pro kontraadmirála na zadním stěžni.

Mezi lety 1824-1864 byly nahrazovány červenými vlajkami pro obchodní lodě. A v roce 1874 byla činnost VIS ukončena.

Tato vlajka s poměrem stran 1:2 byla používána v letech 1801-1864 válečným loďstvem a námořními vojsky VIS. Toto loďstvo bylo známé jako Bombajské a Bengálské námořní vojsko, které bylo po roce 1830 sloučeno do Indického námořního vojska. Po roce 1864 byly válečné síly VIS začleněny do Královského koloniálního námořnictva Spojeného království.

Vlajky komodora s poměrem stran 2:3 byly zavedeny po roce 1801. Vlajky se používaly do roku 1864 ve válečné i obchodní flotile VIS.

Mezi lety 1864-98 byly zavedeny tyto vlajky s poměrem stran 2:3 pro válečné loďstvo. Ty byly po zkušebním provozu oficiálně schváleny v roce 1898 a používají se dosud.

Admirál měl vlajku bez puntíků, viceadmirál měl vlajku s puntíkem a kontraadmirál vlajku s 2 puntíky.

Vlajky jsou vyvěšovány na stožáru.

Na přídi se vyvěšuje vlajka Spojeného království a na zádi vlajka válečného námořnictva, a to i u dalších lodí eskadry.

Mezi lety 1864-89 byla zavedena tato vlajka velitele eskadry s poměrem stran 1:2 pro válečné loďstvo. Ta byla po zkušebním provozu oficiálně schváleny v roce 1898 a používá se dosud.

Vlajka se vyvěšuje na stožáru. Na přídi se vyvěšuje vlajka Spojeného království a na zádi vlajka válečného námořnictva.

Mezi lety 1864-89 byly zavedeny tyto vlajky komodorů s poměrem stran 1:2 pro válečné loďstvo. Ty byly po zkušebním provozu oficiálně schváleny v roce 1898 a používají se dosud.

Komodoři se dělí na 1.třídu (bíločervená bez puntíku), kdy velí několika lodím v eskadře a 2.třídy (s puntíkem), kdy velí jen své lodi.

Modrá vlajka komodora rezervního loďstva byla použita až v průběhu 2.světové války, kdy došlo k začlenění dobrovolníků do rezervního královského námořnictva při ochraně konvojů.

Vlajka je vyvěšována na stožáru. Na přídi se vyvěšuje vlajka Spojeného království a na zádi vlajka válečného námořnictva.

Společnost Hudsonova zálivu (Hudson's Bay Company, HBC) byla založena v roce 1670 v Londýně. Měla monopol pro obchod s kožešinami z Kanady na celém povodí Hudsonova zálivu. Také zásobovala kolonisty. Od roku 1870 svou činnost zaměřila na provoz sítě obchodních domů v Severní Americe a Evropě.

Období dynastie Sachsen-Coburg und Gotha, která byla v roce 1917 přejmenována na dynastii Windsor. Dynastie vládne od roku 1901-dosud.

V roce 1929 byla přesně definována vlajka pro nejvyššího lorda admirality v podobě této vlajky, která se používá dosud.